Reining
REINING
- Při reiningu jezdec předvádí schopnost maximálního ovládání koně při různých pohybech. Jezdec absolvuje zkoušku, ve které musí předvést různé cviky, např.: stops-zastavení, spin, rollbacks, překroky a kruhy ve cvalu.
Reining mají pochopitelně též zařazeny ve svých pravidlech chovatelské asociace amerických plemen, které si zakládají na reiningových liniích svých koní. Úspěšnost hřebce v chovu reiningových koní se dá vyjádřit penězi, které jeho potomci v této disciplíně vyhráli. Takto získal již v roce 1994 kůň Hollywood Jac 86 první NRHA titul "Million Dollar Sire". V roce 1996 získal tento titul i Be Aech Enterprise a v roce 1998 již titul získali hřebci dva, Hollywood Dun It a Topsail Cody. O rok později, v roce 1999, získává titul Smart Chic Olena, avšak již v roce 2000 je zde první "dvoumilionář" Hollywood Dun It, kterému k "zdvojnásobení" titulu stačily pouhé dva roky. Označením "Million Dollar Sire" se od roku 2001 může pyšnit Topsail Whiz a od 2002 Shining Spark, avšak Hollywood Dun It již opět po dvou letech zvyšuje náskok na třímilionového hřebce a Smart Chic Olena se stává dvoumilionářem, následován v roce 2003 hřebcem Topsail Whiz. Rok 2004 přináší další milionáře - Reminic a Gallo Del Cielo, třímilionáře Topsail Whiz a Smart Chic Olena, ovšem Hollywood Dun It navyšuje náskok a stává se prvním čtyřmilionovým hřebcem. Rok 2005 přináší do společnosti milionových hřebců Custom Crome. Rok 2006 přináší dalšího milionáře Boomernic a čtyřmilionáře Topsail Whiz. I rok 2007 již nese své tituly a Hollywood Dun It se stává prvním pětimilionářem, Smart Chic Olena mu šlape na paty se čtyřmi miliony a do společnosti milionových hřebců se dostává i Grays Starlight.
Úspěšnost v tomto žebříčku závisí podstatně i na tom, kolik potomků ve sportu bude daný hřebec mít. V ohledu vlastní výkonnosti se v roce 2003 stali rekordmany RR Star a Custom Pistol, kteří každý dosáhli vlastních výher přes 200 000$. Tyto počty dávají hrubý přehled o tom, jaké peníze se ve vysokém reiningovém sportu točí.
Nejprestižnějšími soutěžemi (a také nejlépe dotovanými) jsou Futurity. Letos na přelomu listopadu a prosince se v Oklahoma City pojede NRHA Futurity tříletých koní s dotací pro vítěze 125.000$. Také kvůli soutěžení mladých koní v tak náročné soutěži, jako je reining, se mnoho zastánců klasického ježdění a veterinářů dívá na westernové jezdce s určitou dávkou nevole.
Na českých kolbištích nám však dosud závratné výhry nehrozí, snad díky tomu se nesetkáváme u nás tak často s "odpadem" mladých koní, kteří by náročný výcvik neustáli ve zdraví. Zato jsou u nás poměrně slušně obsazované i třídy "senior" pro koně 6 leté a starší.
Podíváme-li se do rodokmenů amerických koní chovaných u nás, často narazíme díky prozřetelnosti a cílevědomosti českých chovatelů i na výše vyjmenované miliónové hřebce. Dobrý výběr chovných koní a sebevzdělávání jezdců a trenérů vedlo k tomu, že se naši jezdci během necelých 20 let, co se u nás reining jezdí, propracovali na světovou úroveň.
Přitom když se u nás kolem roku 1988 s westernem začínalo, byl reining mezi disciplínami westernového ježdění popelkou. Místo spinů se prováděly pomalé a kostrbaté otočky, zastavení byla tvrdá. O vhodném povrchu arény si mohli jezdci nechat zdát, často se soutěžilo i na trávě.
V té době se také podle převzatých pravidel jezdily dva stupně reiningu: reining L obsahoval menší počet spinů a celkově byl jednodušší na počet a náročnost manévrů, reining S pak obsahoval úlohy, jak je známe teď. Když se později vedení WRC rozhodlo přizpůsobit světovému trendu a vyřadilo z pravidel reining L, mnozí řadoví členové předpovídali reiningu konec, protože reining S v té době jezdila jen hrstka špičkových jezdců. Opak se však stal pravdou a přibývalo jezdců, kteří vzali výcvik reiningového koně vážně a postupně se jejich úsilí začalo projevovat i ve výsledcích. V současnosti stále přibývá jezdců, kteří úspěšně startují na evropských i světových kolbištích. Nejvýrazněji se zapsal do historie českého reiningu Lukáš Jirák s klisnou SR Sweet N Low, když se v roce 2004 v Oklahoma City na prvním ročníku FEI World Reining Masters umístil ve finále na 7. místě mezi 21 finalisty. Rovněž na prvním ročníku světového poháru dětských družstev jezdců quarter horse – AQHA World Youth Cup 2006 se naší mládeži dařilo a Pavel Orel obsadil v reiningu 2. místo ze 30 jezdců.
Vnitřní zadní noha je při dobrém spinu podkročená pod tělo koně a na rozdíl od obratů kolem zádi, jak je známe třeba z drezury, nezvedá se s rytmem chodu koně, ale zůstává ukotvená na jednom místě. Druhá zadní noha spolu s předními nohami koně roztáčí.
Pohyb předních nohou by měl být plynulý, s jednou z předních nohou v každé fázi pohybu na zemi. Přední noha ve směru pohybu ukračuje do strany a je překračována druhou nohou. Tomuto popisu odpovídá průměrně provedený spin, za který obdrží dvojice neutrální score 0.
Vyššímu hodnocení odpovídá zvýšení náročnosti cviku. Při spinech, které jsou hodnoceny plusovými body (1/2, 1 nebo 1 a 1/2 bodu), se při zachování nohosledu a plynulosti pohybu přední nohy prostorněji rozkračují a spiny jsou rychlejší. Kůň musí zůstat měkkce poddajný. Hlava a krk neseny přibližně v linii hřbetu nebo i níž napomáhají dobrému spinu.
Ve spinech se snadno nasbírají i záporné body (-1/2, -1 či -1 a 1/2). Pokud kůň zahájí otočku bez pevně našlápnuté vnitřní zadní nohy a začne pouze uhýbat předníma nohama do strany, často pivotní nohu "ztratí", přešlapuje oběma zadníma nohama, nebo se točí střidavě kolem předních a zadních noh a cestuje tak po kolbišti.
Na následujícím obrázku máme příklad koně, který stojí na vnitřní noze, je vidět, že předními vyšlapuje ze široka a nohy překládá. Během otočky však ztratil pozici kopyta pivotní nohy pod tělem, zadní noha je již šikmo zapřená do strany. I když bude pokračovat zbývajícíma nohama ve správném pohybu, pravděpodobně si v některé chvíli vnitřní zadní přešlápne, aby ji dostal zpět pod tělo. Jestli přitom zůstane kůň na místě, kde začal spinovat, nebo se tímto krokem posune jinam, záleží pak na tom, v jaké fázi přešlápne.
Někdy také zůstává kůň stát na vnější zadní noze (to bývá způsobené nejčastěji špatně přenesenou vahou jezdce), nebo nemá žádnou vedoucí nohu a točí se kolem své osy (tato chyba je zrádná, protože kůň přitom zůstává na místě a je schopen vyvinout i pěknou rychlost).
A protože všechno je propojeno se vším, také odpor koně proti působení otěže při zahájení manévru napovídá, že spin nebude patřit k těm vydařeným.
Pro plynulost spinu je důležitá vždy jedna z předních noh na zemi. Pokud se snaží jezdec obrat uspěchat, začne kůň nohu ze země zvedat dřív, než druhá noha dopadla na zem a výsledkem jsou místo plynulých otáček trhavé poskoky přední části koně do strany.
Ve všech úlohách jsou spiny v počtu 2 (lehčí úloha pro mládež a amatéry) až 4 a 1/4 umístěny na střed jízdárny. Středy dlouhých stěn jsou označeny (zpravidla kužely), a hlavní rozhodčí sedí u středové značky na levé dlouhé stěně arény. Spiny jsou v úlohách předepsané vždy tak, aby je jezdec zakončil buď čelem, nebo bokem k rozhodčímu. Přesná pozice je zde velmi důležitá.
Pokud je spin nedotočen nebo přetočen o víc než šířku plece a míň než 1/8 otočky, obdrží soutěžní dvojice za manévr 1/2 penaltových bodů, za víc než 1/8 a méně než 1/4 otočky bude stržen celý 1 bod.
Pokud by jezdec přetočil nebo nedotočil spin o více jak 1/4 otočky, obdrží celkové skóre za jízdu 0 (nulové hodnocení), se kterým není možné se umístit (horším výsledkem je už jen diskvalifikace). Pokud se při otočkách jezdec přepočítá (což se může zejména u rychlých spinů velice snadno stát), a otočí tak o jeden spin více nebo méně, má rovněž samozřejmě nulové hodnocení. Proti přetočení často jezdcům pomáhají diváci písknutím, když se dotáčí poslední spin. Vzhledem k tomu, že není možné dokázat, že si jezdec hvizd neobjednal, nejedná se o nepovolené přijetí cizí pomoci v kolbišti (za tu je ve všech soutěžích kromě vybraných dobytkářských diskvalifikace).
Rychlé přesné spiny jsou pro diváky velice atraktivní.
Z pohledu veterináře však takové nadšení nesklízejí. Zatížení a kroucení pivotní nohy, která se bez zvednutí protáčí, má neblahý vliv na její zdraví. I zkušení trenéři říkají, že každý kůň má "v sobě" jen omezený počet spinů, než přijde o nohy. Proto je s podivem, jak často jsou na opracovištích závodů vidět "spinovači", kteří točí jednu otočku za druhou. Veterináři se pak u reiningových koní setkávají s problémy návní kosti, kroužky, zlomeninami prstních kostí - to vše je samozřejmě v počátečním stádiu spojené se záněty a otoky příslušních kloubů (korunkového, kopytního a spěnkového) nebo příslušné oblasti (holeň pod karpem). Příčinou jsou rotační pohyby dolních kloubů končetin, na které tyto klouby nejsou uzpůsobené anatomicky.
K tomu si připomeňme Futurity tříletých koní - to jsou závody, na kterých v tvrdé konkurenci rozhodují plusové body, tedy zvyšování náročnosti manévru. V tomto kontextu nás pak ani tolik neudiví, když vidíme plemenné hřebce - bývalé reiningové šampiony, jak si "užívají své slávy v zaslouženém důchodu" s nateklými klouby ve věku, který je jinde považován za "nejlepší roky".
Ideální sliding stop je proveden s hluboko podsazenýma nohama, rovně, bez známek odporu. Dříve byl běžný sliding stop i se zvednutou hlavou a krkem koně, jak jej ukazují některá westernová loga. Nynější směr je zachovat nesení krku nízko, v oblouku doplňujícím sníženou záď koně.
Při stopu se může jezdec dopustit penaltové chyby zahájením stopu v pozici, kdy ještě zcela neminul určenou značku, nebo stopováním blíže k hrazení než je 6 metrů. Horší hodnocení si také odnese za křivý nebo málo plynulý stop, případně za tvrdé použití ruky, na které kůň reaguje otevíráním huby nebo házením hlavou.
Naopak kladně je hodnocené plynulé, rovné zastavení, přičemž vyšší rychlost nájezdu zvedá obtížnost a v případě pěkného stopu i hodnocení manévru. Za plusovým stopem zůsává v písku dlouhá rovná čára po skluzu zadních nohou dlouhá i několik metrů.
Pro usnadnění sliding stopu bývají reiningoví koně speciálně kováni širokými hladkými podkovami na zadních nohách. Také povrch arén na westernových rančích je přizpůsoben stopu.
Obrázek ukazuje vcelku pěkný stop, přední nohy by mohly aktivněji doklusat.
Následující obrázek ukazuje tvrdý sliding stop. Zadní nohy tohoto koně zůstávají rovné jak v koleni, tak v hleznu. Chybí zde snížení zádi a skluz, nohy se jakoby zarývají do země, místo aby po ní klouzaly. Takové zastavení je velmi tvrdé a pro jezdce méně příjemné než skluz, často provázeno několikerým drcnutím (diváky označované jako ABS brždění).
Také zahájení stopu by mělo být plynulé, vyplývající z podsazení zadních nohou. Takové vskočení do stopu, jak je zachyceno na dalším obrázku, není ideální - kůň přizvednul víc zadní část těla a výsledkem může být opět příliš tvrdé zastavení.
A jak je na tom sliding stop z pohledu zdraví koně? U sliding stopu tlumí pohyb zadní nohy hluboko pod tělem, což není pro koně normální. Jako častá příčina snížení výkonnosti koně se uvádí tarsitis (zánět dolních hlezenních kloubů) a následně špánek. Velkou zátěž také mají kopyta, dlouhodobě kovaná často s dlouhými patkami, navíc u amerických plemen bývají poměrně malá, přestože patří k mohutnému hodně nasvalenému koni.
Nejprve kůň cválá po rovné čáře - buď středem arény, nebo při dlouhé stěně arény. V předepsaném místě kůň ze cvalu zastaví (provede nejlépe pěkný rovný stop) a bez zaváhání otočí ramena do opačného směru (otočí se na zadních nohách tak, že přední nohy skončí ve stopě, kudy kůň přicválal) a opět nacválá. Přitom by před zahájením obratu neměl kůň ani couvnout nebo nakročit dopředu. Vše by mělo působit uceleným, plynulým dojmem, kdy kůň reaguje na pokyn jezdce bez zaváhání. Krátké přerušení plynulosti pro získání stability po zastavení se neposuzuje jako zaváhání. Pokud dojde v průběhu rollbacku k přerušení pohybu (tzv. "zamrznutí"), je penalizováno 2 trestnými body.
Rollback se točí vždy do předepsaného směru a je-li prováděn u dlouhé stěny, je jeho směr vždy ke hrazení.
Rollback se nesmí provádět blíž než 6 m od hrazení (jinak následuje 1/2 bodová penalizace).
Je také podstatné, aby kůň ihned z otočky přešel do cvalu.
Pokud kůň po bezprostředně po otočce zakluše, následuje penalizace. Za klus do 2 kroků přijde o 1/2 bodu, za více kroků hned o body 2. Přitom za krok se počítá pohyb jedné a té samé nohy.
Zastavení před obratem může mít vliv na následnou otočku a naopak. Někdy se stane, že jezdec najíždí do zastavení s myšlenkou na obrat a zastavuje pak zešikma, nebo zahájí obrat ještě dřív, než kůň zcela zastaví. Připravuje se tak (zbytečně) o body z hodnocení manévru.
Cval na rovných čarách je veden buď středem arény, nebo po jejím obvodu. Cval na rovné čáře bývá zakončen stopem, který je lépe provádět z vyšší rychlosti. Proto je žádoucí, aby kůň na rovné čáře před zahájením stopu plynule zrychloval. Kůň by měl být při cvalu na rovných liniích rovný.
Při cvalu na rovné čáře není předepsaná vedoucí noha, avšak v obloucích je předepsaný cval vždy na vnitřní nohu. Pokud tedy kůň cválá na dlouhé stěně na vnější nohu a má pokračovat dál kolem krátké stěny, musí před projetím rohu vedoucí nohu změnit, aby nebyl penalizován.
Cval na kruzích je rovněž vždy předepsaný na vnitřní vedoucí nohu. V každé úloze jsou levé i pravé velké a malé kruhy. Velké kruhy jsou vždy rychlé a malé pomalé. Tempo, kterým se jedou rychlé a pomalé kruhy, není přesně definováno, avšak mělo by být viditelné zrychlení či zpomalení oproti předchozímu tempu. Kruhy začínají na středu arény.
Rychlé velké kruhy se jezdívají až ke stěnám arény. Ostré, rychlé tempo při zachování kulatosti kruhu zvyšuje náročnost cviku. Kůň však musí zůstat pod kontrolou jezdce. Ideálně by se měl kůň do plného tempa dostat již během první čtvrtiny kruhu a zbytek kruhu (nebo dva kruhy, jsou-li předepsány) v daném tempu setrvat. Má-li následovat po rychlém kruhu pomalý kruh, je možné při zachování vysokého hodnocení v poslední čtvrtině mírně tempo zvolnit.
V pomalých kruzích by měl kůň rovněž setrvat ve stejně pomalém cvalu po celou dobu projíždění kruhu. Kruh by měl být o poznání menší než velký kruh.
Při pohybu na kruzích by měl být kůň mírně sestaven dovnitř kruhu. Nesení hlavy se nijak nepenalizuje, ale může ovlivnit hodnocení za kruhy. Pokud je hlava mírně stočená dovnitř kruhu a nesená uvolněně, působí vedení koně dobrým dojmem a skóre se zvyšuje.
Pokud kůň hlavu zvedá nebo vytáčí ven, pere se s jezdcem nebo si s ním nerozumí, hodnocení jde do mínusových čísel. (Zde se jezdkyně snaží působit otěží na krk, avšak zároveň působí protitahem udidla v hubě, takže výsledkem je hlava vytočená ven z kruhu.)
Při změně kruhů z pravých na levé a naopak je předepsán letmý přeskok. Oblast pro přeskok je vždy na středu kolbiště. Přeskok může být předepsaný mezi dvěma rychlými kruhy nebo dvěma pomalými kruhy, ale také při změně z malého pomalého na velký rychlý kruh.
Obě přední i zadní nohy by měly přeskočit zároveň. Pokud kůň nepřeskočí oběma nohama během jediného skoku, obdrží 1/2 trestného bodu.
Pokud kůň na kruhu jde na nesprávnou nohu nebo zadníma křižuje, dostává za každou čtvrtinu takto projetého kruhu 1 trestný bod.
Na závěr dílu o cvalu a kruzích ještě pár poznámek od veta - hlavně na kruzích ve větší rychlosti se zatěžuje nadměrně vnější strana vnitřní nohy a vnitřní strana vnější nohy. Náročný trénink se může podepsat na kloubech, kopytech i svalech, mohou se objevit lokální záněty. Kulhání na předek je často bilaterální (na obě nohy), takže se projeví spíš snížením výkonnosti, popajdáváním a klopýtáním apod, ne přímo viditelným kulháním. Trénujeme-li koně pro tak náročnou disciplínu, nesmíme zapomínat ani na zdravotní rizika, pokud se dlouho chceme těšit z dobrých výsledků našeho sportovního koně.
Během vjezdu do kolbiště je tedy nejlepší šance zapůsobit "prvním dojmem". Kůň by měl působit uvolněně a přesvědčivě, a zároveň během celé jízdy má být znát, že je kůň pod kontrolou. Zastavení nebo korigování koně během jízdy v aréně je již považováno za chybu. Na následujícím obrázku je kůň při výjezdu z opracoviště do arény. Hlava takto za kolmicí zde nepředstavuje chybu, která by byla záporně hodnocena.
Součástí reiningových úloh je i prodleva, tedy stav, kdy má kůň zůstat v klidu stát. Zpravidla následuje po manévrech jako jsou spiny, nebo zastavení. Rovněž na konci úlohy je vždy výdrž signalizující ukončení úlohy. Během prodlevy by měl kůň demonstrovat schopnost zůstat v klidu stát, a přitom zůstat pozorný na následující povel svého jezdce. Na následujícím obrázku je pěkný příklad výdrže - kůň stojí s nohama v zákrytu, uvolněně, avšak se zachováním koncentrace.
Během výdrže si také může jezdec urovnat volné konce otěží.
Součástí každé úlohy je i couvání v délce nejméně 3 m, které následuje zpravidla po stopu. Couvání by mělo být rovné a ochotné.
Protože couvání bývá spojeno se zastavením, bývají koně trénovaní tak, že couvání po zastavení očekávají. Musí však zůstat pod kontrolou jezdce a nesmí začít couvat sami - v některých úlohách je na konci úlohy po posledním stopu místo couvání výdrž. Pokud by kůň zacouval více než dva kroky, následovalo by celkové hodnocení 0.
V reiningu je vždy kladně hodnoceno, pokud se kůň nechá lehce bez odporu vést. Pokud se kůň odmítá pohnout nebo z něj jezdec doluje každý krok zpět, je hodnocení manévru záporné.
Rovněž couvání s otevřenou hubou neudělá dobrý dojem ani na diváky, ani na rozhodčí.
Vždy po skončení reiningové úlohy následuje kontrola uzdění. Jezdec musí u určeného rozhodčího sesednout a sundat koni uzdečku, aby bylo možné zkontrolovat udidlo. Zpravidla pak z arény odchází pěšky a koně vede na ruce. Vrátit udidlo koni do huby pro odvedení z arény není povinnost a mnoho jezdců tak koně odvádí z arény s uzdečkou nasazenou jen na krk koně.
Tvary udidla, jejich rozměry i rozměry podbradních řetízků jsou striktně předepsány a druh uzdění se váže na věk koně, případně i na věk jezdce. Za použití nepovoleného uzdění je soutěžní dvojice diskvalifikována. Diskvalifikace následuje také tehdy, pokud se soutěžící ke kontrole uzdění nedostaví.